Na pouť do Czestochowe

25. září 2009 v 11:02 | Pavel Škorpil |  Archiv
Na pouť do Czestochowe


Při zájezdu souboru Šáteček do USA v roce 2007 jsme se na hudebně-tanečním festivalu konaném ve státech Idaho a Utah seznámili se dvěma sympatickými a energickými dámami z Polska jménem Danuta a Teresa, které tam přivezly svůj folklorní soubor z polského města Czestochowa. Při jednotlivých vystoupeních členové Šátečku i Zespólu piesni a tanca Czestochowa nejednou zazpívali s účinkujícími písně obou zemí se stejnými melodiemi, někdy i s obsahově shodnými texty. Protože nám bylo jasné, že pravděpodobnost setkání je vyšší v některé ze zemí původu souboru než třeba, že se náhodou uvidíme třeba na festivalu na ostrově Tahiti, domluvili jsme se na vzájemné návštěvě.

Polský soubor z Czestochowe se představil na Polabské voničce v roce 2008 a počátkem letošního září přišla řada na nás. Byli jsme pozváni na 10. ročník Dnů evropské lidové kultury. Tento národopisný festival je součástí Národní zemědělské výstavy. Na chvíli byl výjezd na festival v Czestochowe ohrožen, když řidič objednaného autobusu dva dny před odjezdem sdělil vedoucímu souboru, že právě přišel o "papíry" po intenzívním sbírání přestupkových bodů. Naštěstí se pohotově ohlásil majitel firmy a řidič v jedné osobě, pan Hervert, a skutečně také večer 3. září s autobusem přijel. Cesta s 36 účastníky proběhla bez problémů a ráno jsme již stáli na parkovišti před světoznámou solnou kopalnou ve Wieliczce. Tříhodinová prohlídka jedinečného dolu, který je zařazen na seznam UNESCO, vzbudila i přes únavu po noční cestě velký zájem. Únava se pak více projevila při prohlídce Krakova - tam už ani fakt zapsání historického jádra města na seznam UNESCO nepůsobil.

Do Czestochowe jsme přijeli večer. Po večeři jsme se na druhý pokus trefili na místo ubytování, hotel Etap, na kraji města. První celý den pobytu pro nás naši hostitelé připravili poznávací program kombinovaný - typicky pro folklór - s reminiscencí někdejší kultury cestování a oživením slovesné tradice: Navštívili jsme nejprve světoznámé poutní místo Jasna Gora a odpoledne jsme vyrazili na nedaleký hrad Olsztyn. Po procházce po mohutné hradní zřícenině jsme autobus zaměnili za koňské potahy a za vyhrávání harmonikáře jsme uháněli po lukách a lesy. Cestou jsme se prošli pohádkovým lesem až k perníkové chaloupce bez perníku, ochutnali výtečné klobásky, a nakonec nás vyložili u dřevěné hospůdky. Po večeři nás autobus dovezl zpátky do hotelu.

Další den už jsme stáli "na place", zkoušeli na vystoupení, a pak jsme odpoledne vystoupili na prostranství před bývalou městskou radnicí, poblíž četných stánků. Mile nás překvapil zájem návštěvníků výstavy, kteří spontánně tleskali výkonu našich tanečníků, zpěváků i muzikantů. Večer jsme se - jak to na takových akcích bývá - začali seznamovat s dalšími účastníky: Kromě nás dalším zahraničním pozvaným souborem byla skupina tanečníků ze Sardinie, doprovázených dvěma muzikanty. Přes určité jazykové problémy jsme se domluvili na neoficiálním programu. Společný večer začal, jak bývá zvykem na horkém jihu, sice teprve okolo desáté, ale o to déle jsme vyhrávali, tančili, učili se vzájemně tancům a pilovali italštinu, i když ta jejich sardinská je prý zvláštním jazykem. Dobrou noc jsme si přáli několikrát, nakonec se pro poslední z přítomných hodilo loučit spíše dobrým ránem.

Pak nastal hlavní den pro hlavní představení. Na pódiu se střídaly soubory vesměs z jižní části Polska. Mnohé z hraných a zpívaných písní nám připadaly povědomé (jim ty naše viditelné rovněž). Šáteček se představil ve dvou půlhodinových blocích. Shlédli jsme i tance a písně našich nových sardinských přátel, nadchla nás pak zvláště vysoká profesionální úroveň tanečníků z Danutina souboru. Škoda jen, že doprovodná hudba byla jen reprodukovaná, muzikanti jsou prý drahé pracovní síly.

Večerní setkání číslo dvě se Sardiňany už bylo komornější, ostatně museli brzy ráno odjíždět na letiště. Aspoň byl čas sledovat šikovné ruce jednoho z muzikantů, který "na počkání" vyráběl hudební nástroje, zjednodušeně řečeno píšťaly, které ale dokázal jen s pomocí rukou a podle ucha dodat ve správném ladění. Se Sardiňany jsme si vyměnili kontakty, že třeba někdy brzy….

V pondělí ráno jsme vyrazili na zpáteční cestu. Krátká zastávka u supermarketu v Kladsku a v podvečer jsme zase byli zase doma.




fotografie budou do fotogalerie přidány v nejbližších dnech
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama